Zákon o státní památkové péči se netýká Prahy 4 jen zdánlivě. Jednak se na území městské části nalézá městská památková zóna Nusle (od roku 1993) a také se zde nachází i poměrně značné množství památkových objektů uvedených v Seznamu nemovitých kulturních památek. Nejen pro těchto 48 památek, ale i pro objekty, které se vyznačují hypotetickou památkovou hodnotou, ale i pro domy v ochranném pásmu Pražské památkové rezervace, platí jiná pravidla při obnově a rekonstrukci, než pro jiné stavby.

Problémem je, jako ostatně u stávajícího zákona, omezení předmětu památkového zájmu, kdy je za kulturní památku brán „hmotný výsledek lidské činnosti vzniklý v dějinném procesu a je významný svou uměleckou, architektonickou, uměleckořemeslnou, řemeslnou, technickou, urbanistickou anebo krajinnou hodnotou nebo je významným pozůstatkem lidského osídlení na našem území.“

Pro kontinuitu vývoje a zachování charakteru města a městské části o velikosti Prahy 4, nebo konkrétního místa je důležité pojmenovat a chránit urbanistickou krajinu a „ducha“ místa, který spočívá v souladu jednotlivých staveb, jejich výšek, poměru zastavění pozemku, nebo uličních čar. Definice památek a památkových území je v novém návrhu zákona opět pouze rozšířeným popisem a chybí účel a prostředky, jak území zachovat, popřípadě regenerovat.

Především je nutný větší průnik principů, účelu a způsobu ochrany památek do Zákona o územním plánování a stavebním řádu (Stavebního zákona) a to nejvíce do územního plánování, včetně územního rozhodování.

Současná praxe, kdy Ministerstvo kultury nezvládá připomínkovat územní plány rezervací a MHMP územní plány zón a státní správa si to vynahrazuje při územním rozhodování, je neudržitelná. Pouze jasné, předem dané, mantinely ochrání historickou zástavbu i okolí všech památek, včetně těch v naší městské části.

Princip „předběžné péče“ by se měl také vztahovat na činnost odborné složky a na státní správu na úseku památkové péče. Tak, aby záměr výstavby, nebo rekonstrukce, byl již v počátečním stadiu konzultován s památkáři (tím je myšlena partnerská diskuze) a v intencích vzájemné dohody dopracován. Posuzování hotového projektu a jeho případné odmítnutí vytváří zbytečné napětí a zbytečný konflikt mezi investory a památkáři. Protože je systém památkové péče v Praze atypický – pouze dvoustupňový, dochází ke značné kumulaci činností v rámci Odboru památkové péče MHMP.

„Pro Prahu 4, která velikostí předčí i krajská města je tento systém nevhodný. Nejen že pracovníci na úrovni hlavního města neznají podrobně problematiku na místě, ale žadatelé o závazné stanovisko jsou šikanováni zdlouhavým a odtažitým procesem. Nejen pro nás, ale i pro ostatní městské části chceme stejný systém, jako v každé jiné obci, tj. dotčeným orgánem památkové péče musí být pracoviště na úrovni městské části, tak, aby byla splněna podmínka koncentrovanosti správních řízení. Tuto změnu si přejme do nové verze zákona.