Naše Čtyřka je městskou částí s vysokým podílem zeleně s mnoha zajímavými, vzácnými zákoutími, které rozhodně stojí za malou výpravu do okolí vašeho bydliště.

Dnes se vydáme do lesa zvaného Velký háj v pražské Krči. Těm, kteří tu nedaleko Novodvorské žijí (nejenom bydlí – a to je rozdíl!), není určitě třeba představovat bývalou přírodní scénu Lesního divadla.

Tato scéna vznikla v roce 1913 a byla jedním z nejkrásnějších přírodních divadel v českých zemích. Pohodlné hlediště ve svahu pod stromy, vhodně adaptované a upravené jeviště s orchestrem, v pozadí les s protilehlým návrším, to vše vytvořilo vzácné prostředí pro přírodní divadlo.

U počátků Lesního divadla v Krči stáli statkář Welz, na jehož pozemcích bylo postaveno, a krčský lékař MUDr. Šimsa, majitel krčského sanatoria, ale podporovali ho i literáti - básník Fr. S. Procházka a spisovatel Antal Stašek. Doba největší slávy divadla spadá do časů první republiky, zejména léta dvacátá byla obdobím velkého rozmachu divadelního života, který se těšil zájmu a podpoře veřejnosti.

Ze všech institucí, které divadlo postupně spravovaly, si nejlépe vedl Sokol v Krči, který získané prostředky využil na rozvoj a provoz divadla. Jeho zásluhou bylo dobudováno celé hlediště a přibyly i restaurace. V roce 1923 mohlo divadlo pojmout až 5500 diváků, 500 míst bylo k sezení a 5000 k stání, večerní představení byla elektricky osvětlena. Duchovní zážitky návštěvníků představení doplňovaly restaurace a cukrárna. Hrálo se každoročně od května do září v sobotu, neděli a o svátcích. Pokud jde o repertoár, mohl si vybrat snad každý, hrály se tu klasické i dobové hry, operety a zpěvohry a samozřejmě hry pro děti. Po ochotnících zde ve stálém souboru působil například Rudolf Hrušínský, hostovali tu Marie Zieglerová, Bedřich Karen, Jiří Huml, Jaroslav Kvapil zde uvedl svou Princeznu Pampelišku, režíroval Noc na Karlštejně, Jiří Steimar inscenoval Vojnarku, Maryšu, prof. Stupka tu řídil první populární koncert České filharmonie. Ostatně k prvním hostujícím umělcům Lesního divadla patřili takoví velikáni jako pěvec Emil Burian a nestor činoherců Karel Želenský.

Divadelní provoz v Lesním divadle pokračoval i ve 30. a 40. letech, historie však definitivně skončila likvidací v roce 1957, kdy tehdejší ONV Prahy 14 zřejmě nemělo finanční prostředky nebo zájem (pravděpodobně obojí) stavbu udržovat. Ještě po nějakou dobu sloužilo divadlo k mimořádnému hostování divadelních souborů (např. nuselské divadlo tu hostovalo s operetou Na tý louce zelený), ale doba slávy nenávratně minula.

V devadesátých letech minulého století jsem zaznamenala snahu oživit Lesní divadlo úpravou hlediště a několika představeními školních ochotnických souborů, ale tradici se vrátit nepodařilo.

Zašlou slávu divadla dnes už jen připomínají zbytky laviček, nápovědní bouda a jméno ulice Nad Lesním divadlem.