P4 Logo.fw

Zpravodajský občasník TOP09 Praha 4

Eduard Marek ze Spořilova se stal čestným občanem Prahy 4

Michal Hroza
27. září 2016

Na zářijovém jednání zastupitelstva městské části Praha 4 jsme jako klub zastupitelů za TOP 09 navrhli udělit titul čestného občana panu Eduardu Markovi. Jsme rádi, že byl náš návrh zastupitelstvem přijat, a panu Eduardu Markovi blahopřejeme k jeho udělení. Proč si myslíme, že je právě pan Eduard Marek příkladem člověka, který si toto ocenění zaslouží? Není lepší odpovědi než  jeho vlastní životopis, který dokládá, že po celý život zůstal Hroznýš -- jak zní jeho skautská přezdívka -- věrný svým pevným zásadám a mravním postojům. Pro naši městskou část je ctí, že tady na Spořilově pan Eduard Marek žije již 40 let a dělí se s námi o své zkušenosti, moudrost, optimismus a skutečnou lásku k vlasti.

Pan Eduard Marek se narodil 17. března 1917 v Praze na Žižkově jako šesté a poslední dítě v rodině. Mládí prožil na Žižkově, kde jeho rodina bydlela v Chelčického ulici. Ve svých 17 letech vstoupil do skautského katolického sboru Legio Angelica, který založil páter Metod Klement, OSB. O rok později v letním táboře na Šumavě v Kunkovicích u Čachrova složil svůj skautský slib a následně se na Žižkově ujal vedení družiny Čápů sboru Legio Angelica.

V roce 1936 nastoupil jako dobrovolník k prvnímu leteckému pluku T. G. Masaryka na pražské letiště Kbely. Po výcviku absolvoval poddůstojnickou školu v Chebu, poté byl přidělen k velitelství pluku opět do Prahy a nakonec pomáhal letecký pluk stěhovat do Hradce Králové. Zde ho v září 1938 zastihla mobilizace Československé armády.

Po návratu do civilního života absolvoval živnostenské zkoušky a vedl otcovu realitní kancelář na žižkovském Havlíčkově náměstí. V té době začal tajně pomáhat ohroženým Židům – doručoval jim peníze a materiální pomoc. Později byl však prozrazen a následně zatčen gestapem. Zásluhou tlumočníka, kterému se podařilo jeho tajnou pomoc Židům německému komisaři vysvětlit a přeložit jako „obchodní činnost“, neskončil v koncentračním táboře. Nakonec jej německý zemský soud (Landsgericht) odsoudil pouze k několika měsícům žaláře za nelegální obchod. Svůj trest si odpykal ve věznici na Pankráci a v Jihlavě.

V posledních měsících války pracoval Eduard Marek jako účetní ve firmě vyrábějící okna do letadel. Tím se vyhnul nejen nasazení v Todtově organizaci, ale v květnu 1945 se mohl aktivně připojit k Pražskému povstání – působil jako spojka mezi vojenským velitelstvím v Karlíně a policií a telefonicky podával hlášení Kutlvašrovi o situaci v Karlíně.  Spolupracoval také při vyzbrojování bojovníků a organizování jejich odvozu na pomoc Českému rozhlasu.

Po válce převzal otcovu realitní kancelář a i nadále se věnoval skautingu. Vedl junácké tábory, absolvoval lesní školu v Jinošově pro instruktory Junáka a měl na starosti výchovu mládeže ve svém junáckém oddíle.

Po únoru 1948 se Eduard Marek se svými přáteli zapojil do odbojové činnosti. Skupina pojmenovaná po československém prezidentovi dr. Edvardu Benešovi vznikla v Markově bytě v Karlíně. Jejím hlavním cílem bylo zajistit pomoc pronásledovaným či jejich rodinám a organizovat přechody přes hranice. V této době dostal Eduard Marek nabídku přejít se svým oddílem do Pionýra, což odmítl. V červnu 1949 dostal proto zákaz vést skautský oddíl a i přes odpor rodičů dětí byl jeho junácký oddíl rozpuštěn. O rok později byl v Karlíně zatčen. Následné výslechy probíhaly „na čtyřce“ v Bartolomějské ulici a na Pankráci. Ve vyšetřovací vazbě strávil téměř rok.

V třídenním monstrprocesu byl Eduard Marek souzen za ilegální protistátní činnost ve skupině Richarda Lederera (agent CIC) a Josefa Lánského-Langhammera ze Žižkova. I když mu původně hrozilo 25 let nebo doživotí za špionáž, Státní soud v Praze ho nakonec odsoudil k „pouhým“ 10 letům odnětí svobody se ztrátou veškerého majetku a občanských práv. K 11 letům žaláře byla odsouzena i jeho manželka.

Eduard Marek byl převezen do uranových dolů v Horním Slavkově, kde pracoval na dole Svatopluk. Následně strávil tři měsíce na Borech a svoji vězeňskou anabázi ukončil na Jáchymovsku, v táboře Mariánská. Na dole Eva vykonával rozličné práce, mj. pracoval na ruční třídírně uranové rudy. V lágru Mariánská rovněž potkal další junáky z Prahy a Moravy, s nimiž se pokoušel pokračovat v tajné skautské činnosti. Po sedmi letech věznění byl Eduard Marek podmínečně propuštěn.

Z vězení se vrátil do Prahy a určitou dobu byl zaměstnán jako stavební dělník na Pražském hradě. Ve volném čase začal rovněž pomáhat oddílům mládeže, které svou skautskou činnost skryly pod hlavičkou různých sportovních jednot ČSTV. V roce 1968 vedl ještě ilegálně oddíl vlčat na Spořilově, na jaře téhož roku, když byla činnost Junáka nakrátko povolena, se podílel na obnovení karlínského skautského střediska. Byl také zvolen předsedou obvodní rady Junáka na Praze 2. V témže roce začal pracovat ve funkci vedoucího tranzitní koleje na Univerzitě 17. listopadu. Před zrušením Junáka v  roce 1970 stačil zorganizovat v obvodu Praha  2 poslední letní skautské tábory.

I během normalizace spolupracoval se známými oddíly mládeže, které nevstoupily do Pionýra. Dnes je Eduard Marek členem čestného Svojsíkova oddílu a Skautského oddílu Velena Fanderlika. Angažuje se i ve Společnosti křesťanů a Židů, Konfederaci politických vězňů, účastní se skautských setkání, přednáší dětem ve školách a píše své paměti. Současně je držitelem řady skautských vyznamenání a medailí.

Více o životě pana Eduarda Marka si můžete poslechnout v jeho vyprávění zde:

http://www.ustrcr.cz/cs/eduard-marek

http://www.pametnaroda.cz/search?query=Eduard+Marek

Napsal: Michal Hroza ve spolupráci s Jitkou Zykánovou

 

 

Přidat komentář




Anti-spam: je třeba splnit zadání

Komentáře k článkům

Napsali jinde