Ačkoli na skutečnosti, že přímá volba hlavy státu je potřebná, se politické strany shodovaly, ústavní zákon zavádějící přímou volbu se přijal až v únoru letošního roku. Už při této proceduře se objevovaly hlasy, že spolu s  ústavním zákonem o přímé volbě měl být předložen ke schválení také prováděcí zákon, na který ústavní změna odkazuje. Bohužel se tak nestalo. Prováděcí zákon vláda předložila až po schválení změny ústavy. Zákon sice prošel parlamentním schvalovacím procesem bez větších obtíží a v poměrně krátkém čase, avšak právě v této skutečnosti tkví zárodek nynějších problémů. Přestože na vady a nedostatky upozorňoval například předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, zákon byl přijat a dnes opět můžeme pouze nechápavě kroutit hlavou. Je zřetelné, že celá změna proběhla ve velké rychlosti, bez rozmyslu a potřebné odborné diskuse.

Výklad Ministerstva vnitra ohledně sčítání nebo průměrování neplatných podpisů na listinách prezidentských kandidátů, na který má ministerstvo sice právo, který je ale zároveň nelogický a ojedinělý, pak už jen korunuje celkový tragikomický příběh, ačkoli jeho další pokračování může ještě přinést mnohá překvapení. Po nedůstojné poslední volbě hlavy státu měla přímá volba mimo jiné napravit dojem. Soudruzi z NDR ale asi opět udělali někde chybu.